Členy v angličtině – A/An v. The
V dnešním článku se podíváme na gramatiku, bez které se neobejde žádný začátečník. Se členy se pracuje hned od zahájení studia. Paradoxem je, že i většina pokročilých studentů nemá v této gramatice „tak úplně jasno“ a často v ní chybuje. Výmluvy typu „členy není potřeba řešit“ či „členy nepoužívají ani rodilí mluvčí“ jsou zcestné a nesmyslné. Členy jsou velmi důležité a jejich používání má svá „jasná“ pravidla. 😉
V angličtině rozlišujeme tři typy členů. Určitý (the), neurčitý (a/an) a nulový (–). Členy patří mezi tzv. determinátory, které determinují (= určují) podstatná jména. Mezi další determinátory patří například zájmena přivlastňovací (my, your …) či ukazovací (this, that). Nulový člen má své specifické použití, takže jej zatím ponecháme stranou.
Účelem determinátoru je informovat příjemce informace, co přesně si má pod daným podstatným jménem představit. Samotné podstatné jméno (např.: „dog„) v angličtině nemá bez determinátoru žádnou vypovídací hodnotu.
- I see dog.
Tato věta je gramaticky nepřípustná a sama o sobě nemá žádnou vypovídací schopnost. Příjemce informace absolutně neví, o jakého psa by se mělo jednat. Situaci vyjasní až použití determinátoru.
- I see a dog. = nějakého psa (blíže neznámého)
- I see my dog. = mého psa
- I see that dog. = támhletoho psa (ukazujíc na něj)
- I see the dog which … = toho psa, který …
Použití zájmen ponechme stranou a podívejme se na rozdíl mezi členem určitým a neurčitým.
Pokud si ale ještě nejste jisti rozdílem mezi „počitatelnými a nepočitatelnými“ podst. jm., měli byste si před pokračováním nejdříve přečíst tento článek – (ne)počitatelnost:
–
1) Člen neurčitý – A/An
– neurčitý člen se používá pouze před počitatelnými podst. jm. v jednotném čísle (nikdy v množném! a nikdy před nepočitelnými – např. water / snow / love), a to zejména když:
- a) definujeme stav, roli atp. osoby či věci = říkáme, že někdo/něco něčím je:
- Pepa is a teacher. This is a dog. He´s a very good cook.
- b) zmiňujeme-li něco/někoho poprvé:
- I have a brother. He bought a new car. They live in a flat.
Ve všech těchto případech je zmiňovaná osoba/věc členem širší skupiny, tedy jeden ze všech učitelů, psů, velmi dobrých kuchařů, bratrů, nových automobilů a bytů existujících „na světě“. Člen neurčitý se v češtině zpravidla vypouští (Pepa je učitel, Toto je pes, On je velmi dobrý kuchař …), volně lze a/an do češtiny překládat jako nějaký / jeden.
pozn.: pokud slovo, které ve větě následuje po členu neurčitém, začíná výslovnostně na samohlásku, tvar členu se z „a“ mění na „an“ /ən/, aby nedocházelo ke kolizi při výslovnosti (významově se ale naprosto nic nemění). Zkuste si vyslovit „a apple v. an apple, a ear v. an ear“.
V množném čísle se neurčitý člen stejně jako v češtině vynechává, případně lze ve velmi podobném smyslu použít slůvko „some“ (nějací / nějaké atd.), jež může ve smyslu (nějaký / nějaká) stát i před nepočitatelným podst. jm.
- We have dogs. = máme psy
- We have some dogs. = máme nějaké psy / pár psů
- Look, there´s still some rice. = koukni, je tam ještě nějaká rýže
–
2) Člen určitý – The
– určitý člen se používá jak před nepočitatelnými, tak počitatelnými podst. jm., v jedn. i množ. čísle, a to především tam, kde je příjemci informace jasné, o kterou konkrétní osobu či věc jde. Jde především o situace, kdy:
- a) objekt již byl dříve zmíněn
- Pepa has a dog. The dog is white. The dog´s name is Joey.
- I bought a new car. The car was very expensive.
- b) objekt je logickou součástí toho, co již bylo zmíněno
- Our classroom is big, but the chairs are small.
- She lives in a nice flat, but the city is too big.
- c) jde o jediný výskyt objektu (ať už obecně, či v kontextu)
- The sun is shining.
- The centre of Prague is nice. (= je jen jedno)
- Teachers were fine, but the director wasn´t.
- d) je zřejmé, že posluchač jednoznačně ze situace konkrétní objekt pozná
- Give me the book!
- Is the water cold?
- Open the windows please.
Člen určitý v tomto případě používáme i v češtině. Pokud tedy do české věty dáte před podst. jm. slůvko „ten / ta / to / ti / ty / toho / tu …“, pak tam v angličtině patří the.
- Dej mi tu knihu.
- Je ta voda studená?
- Otevři ta okna prosím.
Pokud tam ale „ten / ta / to / ti / ty / toho / tu …“ nedáte, pak tam ani v angličtině být nemůže.
- I see the dog. = Vidím toho psa. (ale jakého?)
- She bought the bananas. = Koupila ty banány. (ale jaké?)
- Pepa has the daughter. = Pepa má tu dceru. (ale jakou?)
V těchto případech je třeba před jednotným číslem použít člen neurčitý (nějaký/jeden), před množným nepoužít žádný – jedná se o obecné tvrzení.
- I see a dog. = Vidím (nějakého/jednoho) psa.
- She bought bananas. = Koupila (nějaké) banány.
- Pepa has a daughter. = Pepa má (jednu) dceru.
–
3) Obecná tvrzení
Člen určitý nepatří do vět s „obecným tvrzením“, v těchto případech se pro zobecnění používá téměř vždy množné číslo (nikoli jednotné se členem neurčitým).
- Dogs drink water.
- Pigs eat apples.
- I like books.
nesprávné použití:
- The dogs drink water = Ti psi … (ale kteří?)
- Pigs eat the apples. = … ta jablka (ale která?)
- I like a book. = Mám rád (nějakou) knihu. (jednu?)
–
4) Souhrn
Každé podst. jm. musí být určeno nějakým determinátorem.
Člen neurčitý (a/an) se používá pouze před podst. jm. počitatelným v jednotném čísle. A/an nesmí nikdy stát před číslem množným (před ním lze použít „some„), ani před podst. jm. nepočitatelným (water / snow). Člen neurčitý lze přeložit jako „nějaký či jeden“, v češtině se ale zpravidla nevyjadřuje (= vypouští se).
Člen určitý (the) může stát před jednotným i množným číslem, před počitatelným i nepočitatelným podst. jménem. Zpravidla jej používáme tam, kde v české větě zazní „ten / ta / to / toho / ty / ti / tu …„.
V obecných tvrzeních se zpravidla používá množné číslo (bez „some„) a nepatří do nich ani člen určitý, protože se nejedná o „žádné konkrétní“ objekty.
Členy se nepoužívají s vlastními jmény (Pepa, Prague …).
Studenti často ve škole slýchali, že člen určitý patří tam, kdy mluvíme o „známé“ věci/osobě. To je ale značně zavádějící pravidlo, které spíše mate. Studenti pak totiž tvoří věty typu:
- I bought the nice bag.
- I have a brother. He´s the very good brother.
Ačkoli vy přesně víte, co jste si koupili či o jakém bratrovi mluvíte, příjemci informace (= kvůli kterému svou větu tvoříte!) to zřejmé není. Proto je třeba v obou případech jednoznačně použít člen neurčitý – viz. gramatika výše a) něco zmiňuji poprvé (a bag) a b) definice stavu/role (a very good brother).
5) Procvičení
Přeložte si následující příběh do češtiny, každý determinátor (včetně členu neurčitého) si přeložte a zdůvodněte: 😉
Pepa is a teacher and he´s a husband too. He has a wife. His wife is Jane and she´s an attractive woman. They have a dog. The dog´s name is Joey. The dog has long hair. The hair is white. Pepa and Jane have also some cats. The cats are black. The cats like water. Cats usually prefer milk, but Pepa and Jane´s cats are different. The cats are drinking water in the hall right now. The water is very cold and the cats like it a lot. But the dog doesn´t like the cats because dogs usually don´t like cats at all. Pepa and Jane are quite sad about the situation.
Nyní si zkuste naopak přeložit český text do angličtiny:
Vidím (nějakého) muže. Ten muž má hezké auto a nějaké klíče. To auto je červené. Ten muž je velmi pohledný a má hezké boty. Ty boty jsou černé. Ten muž pije pivo. Muži mají rádi pivo. Ten muž pije studené pivo. To pivo nebylo drahé. Muži mají rádi studené pivo a rychlá auta.
Procvičovací gramatický test naleznete zde: fáze 3, test 12 – členy
Super vysvětlení.. Ale nešlo by to celé dat do jedné, dvou vět? Neco jako :a/an pouzijete když posluchač neví a nezná danou věc. a The pouzijes, když jde o konkrétní věc, nebo už byla vyřčena… Stačilo by? Nebo já nevím… Prostě to dat stručně, třeba do tabulky…
Do dvou vět by nejširší zobecnění určitě dát šlo 😉 Ale ne každý se spokojí jen s „nejširším zobecněním“ a nejzákladnější poučkou.
Pokud chce student mít skutečně jistotu, že mluví gramaticky správně (pro mnoho lidí je to důležité, aby se zbavili ostychu z dělání chyb), měl by si být schopen každý člen odůvodnit. A zde už „obecná poučka“ nestačí. Z toho důvodu nabízíme detailní rozbor celé problematiky.
f.
Děkuji za stručné vysvětlení. Z toho článku jsem to nepochopila tak jako z vačeho komentáře 🙂
Bobane, bohužel to takto nelze říct – mnohdy už věc byla vyřčena, ale v další větě bude člen neurčitý – protože se jedná o charakteristiku daného předmětu/osoby/události, např:
I’ve got a car.
The car is blue.
It’s a good car.
Ve třetí větě sice víte, o jaké auto se jedná, už bylo zmíněno, ale není to podstatné – protože podstatné je, že ho charakterizujete (nebo-li jak zde Filip říká – definujete)
Dobrý den,chtěla bych se zeptat,jak je to s postatným jménem IDEA (nápad)?Je to podstatné jméno počitatelné.A občas se setkávám s tím,že se užívá člen např.HAVE A GOOD IDEA a někde je užito členu AN,což by mělo být gramaticky správně?Děkuji E.
Dobrý den,
ano, jedná se o podst. jm. počitatelné, takže před jednotné číslo rozhodně člen patří. Podoba neurčitého členu (A/AN) se odvíjí od výslovnosti slovíčka následujícího.
I have AN IDEA.
I have A good IDEA.
I have AN interesting IDEA.
f.
Super! Ted jen aby se vydarila zitrejsi pisemka. Moc diky :-))
Šíleně složité oproti češtině, je to skvěle popsaný, ale těch případů je tam tolik že na začátku věty stejně často váhám co použít 😀
Zjednodušující pomůcka: tam, kam byste v české větě dal před podst. jm. „ten, ta, to, ti, ty, ta“ (člen určitý), tam patří v angličtině „the“ (člen určitý). Tam, kam byste v čj nedal nic (nevyjádřený člen neurčitý), patří v angličtině „a/an“ (člen neurčitý), eventuelně „some“ před množné číslo. Ovšem spíš než si zapamatovat jednotlivé případy, je potřeba celou věc „logicky pochopit“. Když pochopíte přesný rozdíl mezi používáním členů určitých a neurčitých v čj, v angličtině (a dalších jazycích) je použití úplně stejné 😉
Včera jsem měla deprese kvůli písemce z angličtiny.Pak jsem se to ale naučila. Katastrofa!!!
Děkuji vám, pomohlo mi to.
Zdravím, jsem začátečník a trošku mě mate toto konkrétní vysvětlení:
Viz. 2) a) objekt již byl dříve zmíněn
I bought a new car. The car was very expensive.
chápu, že o autě mluví podruhé proto použití „The“.
ale v odstavci 4) Souhrn „kde dělaji studenti nejčastěji chybu je:
I have a brother. He´s the very good brother.
v tomto případě je použití „the“ nepřijatelné, protože příjemce neví o jakém bratrovi mluvím. Ale v prvním případě přijemce taky neví o jakém autě mluvím když ho nikdy neviděl.
Předem děkuji za nakopnutí. 🙂
V obou případech jde o něco jiného:
a) Koupil jsem si nové auto. TO auto bylo velmi drahé.
b) Mám bratra. On je velmi dobrý bratr. (= stále člen neurčitý, ve 2. větě není žádné „ten, ta, to“).
c) Mám bratra. TEN bratr je velmi dobrý. (= THE brother is very good).
DD, můžete mi prosím poradit? Je prosím použít neurčitý člen za určitým? Tedy např. The hospital is next to a park. Tedy: Ta nemocnice (o které mluvíme a ke které někoho posílám) je vedle nějakého parku.
Proč je ale v učebnici v podobném případě uveden určitý člen, aniž by se dříve o obchodu mluvilo?: „Is there a cafe near here? Yes It’s opposite the supermarket.“
Děkuji moc za radu 🙂
DD, ano, vše je správně. V té větě z učebnice jde o to, že ten, komu informaci říkáme, jistě ví, o kterém supermarketu mluvíme. Třeba o tom, který je v dané lokalitě „nejvýznamnější“, nebo ten, kde se občas potkáváme apod.